Pokud mohla, sloužila.
Svůj život, který ji Hospodin daroval, zasvětila službě. Kateřina Staňková, rozená Dubiczká, se narodila 1. 11. 1937 v maďarské Budapešti. Pocházela z chudých poměrů a životní okolnosti celou rodinu zavály do Čech. Ve svých 20 letech se provdala za svého manžela Karla. Pro ni právě tímto krokem začala její celoživotní služba. Postupně vychovávala 5 dětí a spolu se svým manželem se rozhodli nastoupit cestu, která ovlivnila jejich další budoucnost. Začala rozvíjet svůj pečovatelský dar.
Jako kazatelská rodina se postupně stěhovala do různých koutů Moravy a Slezska. V každém působišti měly svůj domov otevřený pro druhé, a tak kázali svým životem. Manžel se věnoval naplno své práci a ona sloužila svým darem rodině a potřebným. Nejdříve dochovala své rodiče a manželovu maminku a současně přibývalo těch, kteří na stáří, v místě jejich působení, zůstávali sami. Celkem posloužila, až do jejich smrti, dalším sedmi babičkám.
Jejich 17 vnoučat ji v této službě obveselovalo. Často trávily u babičky a dědy prázdniny, a právě tehdy se rodil úzký vztah s prarodiči a zároveň i jejich vzájemný. V důchodovém věku začala sloužit ve svém okolí. Sousedská pomoc byla pro ni samozřejmostí. V dalších letech, kdy už ji zdravotní stav nedovoloval fyzickou pomoc, byla usilovnou modlitebnicí. Modlitba byla pro ni to, co pro jiné dýchání. Několikrát denně trávila čas přímluvnými modlitbami za svou rodinu, sbor a všechny ty, co za své životní pouti na sborech potkala. Na nikoho nezapomněla.
Radost ve stáří ji dělala návštěva vnoučat se svými dětmi. Postupem času se modlila za všech svých 24 pravnoučat a těšila se vždy na setkání s nimi.
Hospodin ji odvolal k dočasnému odpočinku ráno 27. října 2021 v nedožitých 84 letech. Celá rodina prožívá velkou ztrátu, avšak Hospodinovo zaslíbení ji dává jistotu na brzké shledání.
