Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: „Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.“
L 15,4–6
Pastýř v podobenství jde hledat jedinou ovci. Podobně by Kristus přišel zemřít i za jediného ztraceného člověka. Kdyby ho Boží láska nehledala, nikdy by nenašel cestu zpět ke svému Otci.
Unavený příteli, nedomnívej se, že ti Bůh tvá provinění asi neodpustí a nedovolí ti přijít k němu. On už první krok učinil. Ještě když jsi byl proti němu, už tě hledal. S milujícím srdcem, jako pastýř, opustil devadesát devět zachráněných a šel na poušť hledat tu ztracenou. Když ji najde, nevytýká jí, že mu přidala tolik starostí a námahy. Nežene ji zpět bičem, nesnaží se ji ani táhnout za sebou. Člověka ubitého a zraněného hříchem bere do své náruče lásky a přenáší ho s radostí do bezpečí.
Díky Bohu, že nám Pán Ježíš nevyprávěl o zarmouceném pastýři, který se vrátil zpět bez ovce. Podobenství nelíčí nezdar, ale úspěch a radost ze záchrany. Bůh tím zaručuje, že nenechá bez povšimnutí a bez pomoci ani jedinou ovci, která se ztratila z Božího stáda. Kristus zachrání z propasti zkázy a z trní hříchu každého, kdo se jím nechá zachránit. (PM 93.94; COL 187.188)
Laskavý Pane, jsme nesmírně rádi, že jsi dobrý Pastýř.
