Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde;
kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
Mt 16,25
Ježíš chtěl, aby mu učedníci rozuměli, a proto jim odhaloval budoucnost na příkladech z přírody. Jeho poslání může přinést pravý užitek jen tehdy, když on sám zemře. Řekl jim: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek“ (J 12,24). Když se pšeničné zrno dostane do země a zemře, vyklíčí a přinese úrodu. Podobně i Kristova smrt měla přinést ovoce pro Boží království. Stejně jako v rostlinné říši měl být i mezi lidmi život výsledkem Kristovy smrti.
Každý, kdo chce nést ovoce v Kristově díle, musí nejprve zemřít, obětovat svůj život potřebám světa. Musí se zbavit sebelásky a sobectví. Zákon sebeobětování je zákonem sebezáchovy. Hospodář si zajišťuje dostatek obilí tím, že jej rozhazuje. Tak je tomu i v lidském životě. Dávat znamená žít. Život si zachová jen ten, kdo jej věnuje službě Bohu a lidem. Ti, kdo obětují svůj život pro Krista, jej získají pro věčnost.
Život člověka, který žije sám pro sebe, je jako snědené zrno. Zmizí, ale nepřinese žádný užitek. Člověk může hromadit, co se mu zlíbí, žít si, jak chce, může si přemýšlet, plánovat, ale jeho život uběhne a nemá nic. Kdo žije sám pro sebe, zákonitě sám sebe ničí. (TV 397.398; DA 622.623)
Otče, jsme velmi sobečtí. Smiluj se nad námi, prosím.
