Zerubábel (akkadsky: potomek Babylónu)
Jeden z vůdců vyhnanců, kteří se vrátili z babylónského zajetí (538 př. Kr.). Sehrál významnou roli při obnově jeruzalémského chrámu.
Ezdráš 2,1.2.3
Nehemjáš 7,6.7; 12,47 Zacharjáš 4,1 –10
Po babylónském zajetí někteří proroci podporovali obnovu jeruzalémského chrámu. Patřil mezi ně i Zacharjáš. Promlouval o úloze velekněze Jóšuy (viz Za 3), ale zejména o roli Zerubábela. Prorok se nesoustřeďuje především na Zerubábelovy technické a organizační schopnosti, ale na jeho pevnou důvěru v Pána. Stojí za to citovat úžasná Zacharjášova slova: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů. Čím jsi ty, veliká horo, před Zerubábelem? Rovinou. On vynese poslední kámen za hlučného provolávání: ‚Jeruzalém došel milosti!‘ I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: ‚Ruce Zerubábelovy tento dům založily, jeho ruce jej také dokončí.‘ I poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů“ (Za 4,6 –9).
Při čtení kontextu těchto veršů vidíme, že tato slova jsou součástí proroctví, které později inspirovalo Jana při psaní knihy Zjevení. Z tohoto citátu potřebujeme především pochopit, že Zerubábel byl ve svém díle tolik úspěšný – dokonce více, než si myslel – právě proto, že své dílo vnímal jako duchovní úkol, jehož základem byla důvěra v Boha. Platí to pro každého z nás. Dosáhnout něčeho pro Boha můžeme jen tehdy, nebudeme-li spoléhat na své vlastní síly a schopnosti, ale na pomoc a vedení Božího Ducha.
Drahý Bože, připomeň mi dnes, že můj úspěch v životě nezávisí na mých schopnostech, ale na vedení Tvým Duchem.
