Toto praví Hospodin zástupů: Vzal jsem tě z pastvin od stáda, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, ať jsi šel kamkoli. … Hospodin ti oznamuje, že on vybuduje dům tobě. 2S 7,8.9.11
David měl v úmyslu učinit z Jeruzaléma náboženské centrum země. Rozhodl se, že zbuduje chrám tak znamenitý a skvělý, aby vyjadřoval, jak si Izrael váží toho, že u něho trvale přebývá Hospodin jako jejich Král. Hospodin však promluvil k Nátanovi a předal mu poselství pro krále. Davidovi nebyla udělena výsada, aby vystavěl dům pro Hospodina.
Ačkoli mu bylo odepřeno to, po čem z celého srdce toužil, přijal David poselství s vděčností. Uvědomoval si, že by jeho vládu proslavilo, kdyby vystavěl to, co si předsevzal, ale ochotně se podřídil Boží vůli.
S takovou odevzdaností doprovázenou vděkem, jakou projevil David, se setkáváme i mezi křesťany jen zřídka. Jak často se naopak setkáváme s takovými, kteří se ještě po uplynutí svého nejplodnějšího věku utěšují nadějí, že uskuteční nějaké velké dílo, a přitom už na to nestačí! K takovým může promlouvat Boží prozřetelnost a dát jim na srozuměnou, že by spíše měli připravit všechno pro to, aby dílo mohli uskutečnit druzí. Nedokážou se podřídit Boží vůli. Mnozí lpí se zoufalým úsilím na odpovědných místech, jež nejsou schopni vykonávat, a přitom zanedbávají práci, kterou by mohli dobře vykonat. A tím, že odmítají spolupracovat, brzdí nebo maří větší dílo. (PP 534.535; PP 708–713)
Drahý Otče, není snadné podřídit se vždy Tvé vůli. Proto prosíme o pokorné srdce a Tvou pomoc.
