A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista. Fp 3,8.9
Jestliže křesťané více milují Ježíše než tento svět, rádi o něm mluví jako o svém nejmilejším příteli, kterého nadevše milují. Když si uvědomili, že jsou ztraceni, On jim pomohl. Když je tísnily vlastní hříchy a byli unaveni, obrátili se k němu a On je zbavil břemene vin a přestoupení, starostí a utrpení a jejich sklonům dal nový směr. To, co kdysi milovali, nyní nenávidí, a co nenáviděli, nyní milují.
Ježíš však žádá všechno. Vyhovíme-li jeho požadavkům a vzdáme se všeho, pak – nikdy ne dříve – nás obejme svou láskyplnou paží. Co mu však máme dát, rozhodneme-li se dát mu všechno? Hříchy zatížené srdce, aby je mohl očistit svým milosrdenstvím a aby je svou čistou láskou zbavil věčné smrti.
Pokud se domníváte, že Kristův požadavek vzdát se všeho je příliš tvrdý, pak jděte na Golgotu a tam plačte nad takovým smýšlením. Pozorujte ruce a nohy svého Spasitele, probodnuté hrubými hřeby. Ti, kdo cítí podněty Boží lásky, se neptají, kolik toho mají obětovat. Nehledají tu nejnižší míru. Upřímně touží vzdát se všeho a horlivě přinášejí oběť přiměřenou té, kterou dal za ně Kristus. (1T 154–164)
Pane Ježíši, děkujeme, že jsi ochoten přijmout nás vždy, když se rozhodneme přijít k Tobě.
