Ti tři bohatýři vtrhli do pelištejského tábora, načerpali vodu z betlémské studny, která je u brány, a přinesli ji Davidovi.
On však nechtěl pít, nýbrž vykonal jí úlitbu Hospodinu. 2S 23,16
O tom, jak mu byl lidský život svatý, podal David důkaz v době, kdy sám byl štván jako dravá zvěř. Jednoho dne, když se schovával ve skalní skrýši, zalétly jeho myšlenky do dětství s jeho nezkalenou svobodou. Nyní jako uprchlík toužebně zvolal: „Kdo mi dá napít vody z betlémské studny, která je u brány?“
Betlém byl tehdy v rukou Pelištejců. Tři stateční muži z Davidovy skupiny však pronikli strážemi a přinesli svému pánu vodu z Betléma. Avšak David se jí nechtěl napít. „Hospodine, nechť jsem dalek toho, abych udělal něco takového,“ zvolal. „Což to není krev mužů, kteří šli s nasazením života?“ (2S 23,15–17). A pak ji s úctou vylil jako oběť Bohu.
David byl válečník, který značnou část svého života strávil na bojištích, kde viděl mnoho násilí; a je jen málo takových, kteří prošli takovými zkušenostmi, a byli tak málo zasaženi jejich otupujícím a znevažujícím vlivem, jako byl David. (PP 554; PP 736.737)
Drahý Otče, chceme si vážit lidí, kteří jsou ochotni obětavě sloužit a pomáhat.
