Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. 1Te 4,14
Třikrát v roce se celý Izrael shromáždil u svatostánku k bohoslužbám. Místem těchto shromáždění bylo po určitou dobu Šílo; později se však stal střediskem národních bohoslužeb Jeruzalém.
První z těchto slavností, slavnost nekvašených chlebů (Pesach), začala dojemným obřadem, jenž měl všem připomenout vysvobození z egyptského otroctví a naznačit budoucí oběť Ježíše Krista. Když Spasitel položil svůj život na Golgotě, ztratil Pesach smysl a byl zaveden obřad Večeře Páně jako upomínka na tuto událost, která byla svým způsobem předobrazem Kristovy oběti.
Lidé sbírali z polí první klasy zralého obilí, a když přicházeli na Velikonoce do Jeruzaléma, odevzdávali je na znamení díků Hospodinu. Teprve potom mohli sklidit úrodu a svázat obilí do snopů. Svazek obětovaný Hospodinu představoval žeň.
Kristus vstal z mrtvých jako prvotina těch, kdo zesnuli. První plody úrody, které Židé obětovali Hospodinu, byly předobrazem Krista. A Kristus vstal z mrtvých právě v den, kdy měly být tyto prvotiny předloženy Bohu. Představoval prvotinu velké duchovní žně pro Boží království. Jeho vzkříšení je předobrazem a zárukou zmrtvýchvstání všech spravedlivých mrtvých. (PP 405, TV 502; PP 539, DA 785)
Laskavý Bože, děkujeme za vysvobození z otroctví hříchu a naději na vzkříšení a věčný život.
