V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova schrána vejít ke mně?“… dal ji tedy dopravit do domu Obéd-edóma Gatského. Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal. 2S 6,9–11
Když pak David upevnil svůj trůn a zastavil pronikání nepřátel do země, přistoupil k uskutečnění svého dávného záměru – přenesení truhly smlouvy do Jeruzaléma. Chtěl, aby přenesení truhly bylo provedeno radostným a velkolepým způsobem. Truhla byla naložena na nový vůz tažený dvěma voly. Vůz doprovázeli dva ze synů Abínádabových.
Když však přišli „k Nákonovu humnu, vztáhl Uza ruku k Boží schráně a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem … a on tam při Boží schráně zemřel“ (2S 6,6.7). Náhlý strach padl na jásající dav. David se polekal a velice se znepokojil.
Hospodin dal skrze Mojžíše zvláštní předpis týkající se přenášení truhly. Kněží měli truhlu přikrýt a Kehatovci ji pak měli zdvihnout na tyčích, které byly připevněny v kruzích na každé straně truhly, a nést na ramenou. Nedbání těchto pokynů bylo zneuctěním Hospodina.
Bůh se nespokojí s částečnou poslušností nebo nedbalým plněním svých přikázání. Soudem nad Uzou Bůh poučil celý Izrael o tom, jak je důležité přísně zachovávat jeho požadavky. Smrt jediného muže tak měla přivést lid k pokání a předejít tomu, aby soud nemusel postihnout tisíce lidí. (PP 530.531; PP 704.706)
Velký Bože, rádi si připomínáme Tvoji dobrotu a nechceme brát v potaz Tvou přísnost (Ř 11,22). Uvědomujeme si, že občas nám to musíš připomenout.
