Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží schránu žehná Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patří. David šel s radostí přenést Boží schránu z domu Obéd-edómova do Města Davidova. 2S 6,12
David cítil, že není s Bohem zcela v souladu, a když viděl ránu, která dopadla na Uzu, začal se truhly obávat, aby snad pro nějaký hřích Boží trest nedopadl i na něho. Obéd-edóm však přijal svatý symbol s radostí a rozechvěním jako příslib Boží přízně poslušnému. Celý Izrael nyní obrátil svou pozornost na Gatského a jeho rodinu. Všichni byli napjati, jak se mu povede. Avšak „Hospodin Obéd-edómovi i celému jeho domu žehnal“ (2S 6,11).
Boží pokárání na Davida zapůsobilo. Poprvé si v plném rozsahu uvědomil, jak je Boží zákon svatý a jak je nutné ho svědomitě dodržovat. Požehnání, jehož se dostalo Obéd-edómovi, dalo Davidovi novou naději, že truhla přinese požehnání i jemu a jeho národu. Po uplynutí tří měsíců se rozhodl, že se znovu pokusí truhlu přestěhovat. Nyní již dbal na to, aby příkazy Páně byly provedeny co nejpečlivěji. Opět pozval přední muže národa a k příbytku Gatského svolal velký zástup lidu. S úctou a největší pečlivostí posadili truhlu na ramena mužů, Bohem k tomu ustanovených, zástup se seřadil a s chvějícím se srdcem se průvod dal na pochod k hlavnímu městu.
Duch božského vnuknutí sestoupil na krále a jeho srdce se s vděčností povzneslo k Bohu, že požehnaný symbol Boží přítomnosti je nyní tak blízko trůnu Izraele. (PP 531–533; PP 705–708)
Laskavý Pane, je povzbuzující vidět, jak štědře jsi odměnil bázeň a poslušnost Obéd-edóma.
