Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. J 8,12
Tato slova pronesl Ježíš na chrámovém nádvoří, které mělo při bohoslužbě během Svátku stánků zvláštní význam. Uprostřed nádvoří se tyčily dva vznosné sloupy a na nich obrovské stojany s lampami. Po večerní oběti se všechny lampy rozsvítily a ozařovaly celý Jeruzalém. Obřad připomínal lidem ohnivý sloup, který vodil Izraelce pouští, a zároveň symbolicky ukazoval na Mesiášův příchod. Večer, když se rozsvítily lampy, stalo se nádvoří místem velikého radování. Pro Ježíše měl však tento obraz hlubší smysl. Tak jako zářivá světla chrámu osvěcovala všechno kolem, osvěcuje Kristus, zdroj duchovního světla, temnotu světa.
Světlo bylo vždy určitým symbolem Boží přítomnosti. Na počátku vystoupilo na Hospodinovo slovo světlo z temnoty. Světlo vodilo obrovské zástupy Izraele po poušti, ve dne v podobě oblakového sloupu, v noci jako sloup ohnivý. Vznešené a bázeň budící světlo obklopovalo Hospodina na hoře Sínaj. Světlo spočívá na slitovnici ve svatyni svatých. Šalomounův chrám byl při vysvěcování naplněn světlem. Když andělé zvěstovali pastýřům zprávu o spasení, osvěcovalo světlo betlémské pahorky. Bůh je světlo a slovy „Já jsem světlo světa“ Kristus vyjádřil svoji jednotu s Bohem a svůj vztah k lidstvu. (TV 296.297; DA 463.464)
Velký Bože, děkujeme za Světlo, které nám svítí na cestu života. Děkujeme, že nemusíme žít ve tmě.
