A když jsem se obrátil … uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni. Zj 1,12–15
Milovaný učedník Jan byl obdařen velkou milostí. Stal se svědkem smrtelného zápasu svého Mistra v Getsemane, kdy jeho tvář nesla stopy krvavého potu. Potom ho viděl v rukou římských vojáků, když měl na sobě starý purpurový plášť a na hlavě trnovou korunu. Viděl, jak visí na golgotském kříži a jak se mu lidé krutě vysmívají a tupí ho. Nyní mohl Jan spatřit svého Pána ještě jednou. Jeho obličej zářil jako slunce. Jeho hlas připomínal hukot příboje. V ruce držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč. Ostrov Patmos ozářila sláva vzkříšeného Pána.
Pak byla před jeho užaslým pohledem odhalena sláva nebes. Směl spatřit Boží trůn a po scénách pozemských bojů uviděl zástup vykoupených, kteří byli oblečeni do bílého roucha. Slyšel hudbu nebeských andělů a radostný zpěv těch, kdo zvítězili skrze Beránkovu krev. Byl obeznámen s budoucími dějinami církve až do konce času. V obrazech a symbolech byly Janovi ukázány mimořádně důležité věci, které měl zaznamenat, aby Boží lid žijící v jeho době i v budoucnosti dokázal správně pochopit, jaká nebezpečí a zápasy ho čekají. Toto zjevení mělo být ponaučením a útěchou pro křesťanskou církev všech dob. (PNL 335.336; AA 581–583)
Náš Pane, těšíme se, že jednou uvidíme to, co viděl Jan.
