Zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným ty, Bože, nepohrdáš! Ž 51,19
Davidův příběh je jedním z nejpůsobivějších svědectví o tom, jaká nebezpečí člověka ohrožují. Je to moc, bohatství a světské pocty, tedy věci, po nichž lidé nejvíce baží. Jen málokdo s podobnými zkušenostmi, jaké získal David, by byl lépe připraven na to, aby v takové zkoušce obstál. Davidova raná léta, která strávil jako pastýř a která ho naučila skromnosti, trpělivé práci a starostlivosti o stáda; styk s přírodou v samotě hor, kde se rozvíjelo jeho nadání pro hudbu a poezii a kde se obracely jeho myšlenky ke Stvořiteli; život v pustinách, který ho naučil kázni a odříkání, kde získal odvahu, sílu a trpělivou důvěru v Boha – to vše vedl Hospodin, aby připravil Davida pro trůn Izraele. David poznal jedinečné projevy Boží lásky. Byl bohatě obdařen Duchem Božím. Na Saulově příkladu poznal, jak bezcenná je lidská moudrost, neopírá-li se o moudrost Boží. Světské úspěchy a pocty však natolik oslabily Davidovu povahu, že opětovně podléhal pokušení.
Davidův pád byl velký, ale jeho lítost byla upřímná, jeho láska vroucí a jeho víra neochvějná. Bylo mu mnoho odpuštěno, a proto tak mnoho miloval. (PP 562.568; PP 746.754)
Laskavý Pane, z celého srdce děkujeme za odpuštění. Naplň naše srdce vděčností a láskou.
