Žid ze severoafrické diaspory, který navštívil Jeruzalém v době velikonočních svátků. Přinutili ho nést Ježíšův kříž.

Matouš 27,32

Někdy se stanete účastníkem nějakého incidentu jen proto, že jste v daném čase byli na daném místě. To se stalo i Šimonovi. Byl právě v Jeruzalémě na slavnosti Paschy. Možná byl zvědavý a chtěl zjistit, co se nedaleko děje. Možná jen procházel kolem, když úzkou ulicí kráčel muž sehnutý pod křížem a vojáci s davem lidí ho hnali před sebou. V tu chvíli jakýsi římský voják přinutil Šimona vzít dřevěný kříž z odsouzence, který padal pod jeho váhou.

Nevíme, jak daleko musel Šimon jít, než dorazili na popraviště. Tam sejmuli Šimonovi kříž z ramen. Skutečný Ježíšův kříž z něj však nikdo nesejmul. Všimněte si obrovského rozdílu. Šimon nesl kříž možná patnáct minut nebo půl hodiny. Byl těžký, ale jeho břemeno bylo dočasné. Ježíš nesl nejen těžký kus dřeva, ale také hříchy a viny celého lidstva.

Když se přiblížíme ke Kristu, přestáváme být diváky. Podobně jako Šimon, i my budeme muset nést kříž. Může to trvat různě dlouho. Ať je ten kříž jakkoli těžký, je jako pírko ve srovnání s břemenem, které na sebe vzal Ježíš – pro tebe i pro mě.

Otče na nebesích, prosím Tě o sílu, kterou potřebuji, abych nesl svůj kříž – s vědomím, že Ježíšův kříž byl nekonečně těžší.