Kdykoli bojím se, v tobě mám naději! V Bohu, jehož slovo chválím, v Bohu mám naději. Proto se nebojím… Ž 56,4.5 (B21)
Po třídenním putování došel David se svými šesti sty mužů do Siklagu, který byl jejich domovem v zemi Pelištejců. Našli jej však zcela zpustošený. Amálekovci využili toho, že byl David se svými muži pryč, a pomstili se mu za to, že podnikal výpravy na jejich území. Zajali všechny ženy a děti a odtáhli s nimi a s velkou kořistí.
To byl další trest, který stihl Davida za nedostatek víry, jež ho svedl k tomu, že se utekl k Pelištejcům. Davidovi druzi se nyní obrátili proti Davidovi a označili ho za příčinu svého neštěstí. Chystali se ho dokonce ukamenovat.
Zdálo se, že nikdo nemůže Davidovi pomoci. O všechno, co mu bylo na zemi drahé, byl připraven. Saul ho vyhnal z jeho vlasti. Pelištejci ho vyhnali z tábora. Amálekovci vyplenili jeho město. Jeho ženy a děti byly zajaty. A jeho vlastní druzi se spřáhli proti němu, a dokonce mu hrozili zabitím. V této chvíli krajní tísně přestal David přemýšlet o svém trýznivém postavení a se vší vroucností se obrátil o pomoc k Bohu. „David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu“ (1S 30,6).
David sám nenacházel řešení této obtížné situace, Bůh ho však měl a ukázal mu, co má udělat. (PP 519; PP 692.693)
Náš Pane, děkujeme, že když jsme úplně na dně, můžeme jít k Tobě a mít jistotu, že Ty máš řešení.
