Sidkijáš (Pán je spravedlnost)
Poslední judský král. Jako vazal Babylónu hledal pomoc v Egyptě. Babylón zasáhl a Sidkijáš byl mučen a uvězněn. Vládl od roku 597 do roku 586 př. Kr.
2. Královská 24,18 –25,12 Jeremjáš 52,1 –11
Když začal Sidkijáš ve věku jednadvaceti let vládnout, malé judské království se nacházelo v kritické situaci. Bylo zcela závislé na Babylónu, nové velmoci starověkého Středního východu. Proti radě proroka Jeremjáše se judský král rozhodl požádat o pomoc Egypt, který byl v té době také velmocí. Sidkijáš si myslel, že s podporou Egypta se může vzepřít proti Babylónu. Věci se však zvrtly přesně tak, jak předpověděl prorok. Babylóňané přijeli s velkým vojskem do Jeruzaléma – a to znamenalo konec Judska jako státu. Velká část obyvatelstva byla odvedena do Babylónu. Sidkijášovi se podařilo utéct, ale brzy ho chytili. Musel být svědkem brutální smrti svých synů a nejbližších poradců. Nakonec ho „oslepili“ (Jr 52,11). Spoutali ho bronzovými řetězy (vždyť byl králem!) a odvedli ho do Babylónu, kde byl vězněn „až do dne své smrti“.
Měl Sidkijáš po svém nástupu na trůn šanci vládnout úspěšně? Z politického hlediska vypadala situace velmi pochmurně. Kdyby však plně důvěřoval Hospodinu, Bůh by ho nepochybně pozitivně překvapil. Naneštěstí Sidkijáš „se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích“ (Jr 52,2). To byl důvod, proč Bůh stanovil určitou mez. Nastal okamžik, kdy i Bohu došla trpělivost.
Trpělivý Bože, uvědomuji si, že až příliš často zkouším Tvou trpělivost. Dej mi sílu, abych to nedělal tak dlouho, až Tvá shovívavost se mnou skončí.
