Tu se Saul začal Davida bát, neboť s ním byl Hospodin, kdežto od Saula odstoupil. Proto ho Saul odstranil ze své blízkosti a ustanovil ho velitelem nad tisíci. … Celý Izrael a Juda však Davida miloval, protože on před nimi vycházel a vcházel.
1S 18,12–16
Aby se Saul zbavil svého soupeře, „ustanovil ho velitelem nad tisíci“.
Přestože Saul stále číhal na příležitost, jak Davida sprovodit ze světa, měl z něho strach, neboť mu bylo jasné, že je s ním Hospodin. Králův hněv rozněcovala Davidova bezúhonnost. Zdálo se mu, že samotná Davidova existence a jeho přítomnost ukazuje na jeho vlastní hanbu, neboť při porovnání s Davidem se projevily jeho nedostatky. Závist udělala ze Saula ubožáka a ohrožovala jeho poddané. Kolik nevýslovného neštěstí způsobila již na světě tato nectnost! Tutéž závist, jakou pociťoval Saul k Davidovi, choval také Kain ke svému bratru Ábelovi, protože Ábelovy skutky byly spravedlivé a Bůh Ábela ctil, kdežto jeho skutky byly zlé a Hospodin mu nemohl dát své požehnání. Závist je dcerou pýchy, a zahnízdí-li se v srdci, vede k nenávisti a třeba i k pomstě a vraždě. Byl to satan, který vyvolal v Saulovi hněv proti tomu, jenž mu nikdy nijak neublížil. (PP 490; PP 651)
Pýcha, závist, žárlivost… Kdo z nás je nezná? Pane, smiluj se nad námi pro své velké milosrdenství.
