Sádok (spravedlivý)
Sádok byl jedním z velekněží v době Davidovy vlády (kolem roku 1000 př. Kr.).
2. Samuelova 8,15 –17; 15,23 –29
1. Královská 1,8 Ezechiel 40,46
O Sádokovi nacházíme v Bibli několik zmínek. Týkají se zejména jeho původu. Sádok byl synem kněze Achítúba. Prorok Ezechiel opakovaně uvádí Sádokovy potomky jako legitimní kněze v budoucím chrámu, který popisuje.
Nejdůležitějším rysem ve zprávě o Sádokově působení je jeho věrnost Davidovi. Když David čelil vzpouře svého syna Abšalóma, řada významných vůdců ho opustila. Sádok s ním zůstal. Když ke konci Davidova života Adonijáš připravoval převrat, Sádok mu odmítl poskytnout jakoukoli podporu. Věděl, že David byl Bohem vyvolený, aby až do konce života byl izraelským králem. Sádok zůstal věrný králi i tehdy, když ostatní považovali za výhodné spojit se s Davidovými rivaly.
Věrnost je důležitá vlastnost pro všechny, kdo chtějí sloužit Bohu. Na prvním místě je samozřejmě věrnost Bohu: zůstat u něj, i když přijdou pochybnosti a otázky. Nebo když se možná zdá, že by bylo snazší jít dál bez Boha. Věrnost Bohu je úzce spjata s věrností ostatním lidem: blízkým, přátelům, kolegům a dalším, kteří patří do okruhu našich známých – a to i tehdy, když nás vlastní zájmy svádějí k tomu, abychom se přidali k jiným.
Bože, Ty jsi věrný. I já Ti chci zůstat věrný.
Dej mi k tomu sílu, kterou potřebuji.
Pomoz mi být také věrný mým blízkým a přátelům.
