Hospodin řekl Samuelovi: „… Naplň svůj roh olejem a jdi, posílám tě k Jišajovi Betlémskému. Vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“ … Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si: „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný.“
1S 16,1.6
Když začal prorok Samuel zkoumat jednotlivé Jišajovy syny, Hospodin mu pravil: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem“ (1S 16,7). Bůh nepokládá vnější krásu za spolehlivé znamení krásy vnitřní. Skutečnou krásou člověka je moudrost v jednání a krása povahy. A právě tato vnitřní hodnota určuje, jsme-li Bohu milí. To bychom měli mít vždy na mysli, ať už posuzujeme sebe, nebo druhé.
Ze Samuelova omylu se můžeme poučit, jak nerozvážný může být náš úsudek o někom. Prorokův odhad svědčí o neschopnosti lidského rozumu poznat srdce nebo pochopit Boží rady bez zvláštního osvícení z nebe. Boží myšlení a konání se vymyká našemu omezenému rozumu. Můžeme si však být jisti, že Bůh přivádí své děti právě tam, kde je chce mít, a že jim umožní splnit svěřené poslání, budou-li následovat jeho vůli. (PP 480; PP 637.638)
Pane Bože, pomoz nám dbát na skutečnou krásu a moudrost, jejímž zdrojem jsi Ty sám.
