Moudrý má doma olej a vzácné poklady, tupec však všechno rozhází. Př 21,20 (B21)
Člověk může projít okolo pokladu a vůbec si toho nemusí být vědom. Nebo může usednout ke kmeni stromu, aby si odpočinul, a přitom vůbec nepostřehne, že mezi kořeny je ukryto bohatství. A právě tak tomu bylo se Židy. Bůh jim svěřil zlatý poklad pravdy. Sám Kristus ustanovil židovskou bohoslužbu, která nesla pečeť nebes. Velké pravdy o vykoupení zahalil do obrazů a symbolů. Když však Kristus přišel, Židé nepoznali, že se na něm naplnily všechny tyto předobrazy. Měli sice ve svých rukou knihy Starého zákona, ale tradice, kterou si předávali z pokolení na pokolení, a lidský výklad Bible jim zakrývaly pravdu, kterou Ježíš Kristus ztělesňoval. Unikal jim duchovní význam Písma. Bůh jim otevřel pokladnici poznání, ale oni to nepochopili.
Bůh svou pravdu před lidmi neskrývá. Lidé si ji zatemňují sami, svým jednáním. Ježíš Kristus podal židovskému národu dostatek důkazů, že je Mesiáš, jeho učení však vyžadovalo rozhodnou změnu jejich života. Poznali, že přijetím Krista by se museli zříci svých oblíbených tradic a zvyklostí, sobeckých a bezbožných zvyků. Aby mohli přijmout neměnnou, věčnou pravdu, museli by přinést oběť. Měli mezi sebou poklad evangelia – Ježíše Krista – Cestu, Pravdu a Život, odmítli však největší dar, jaký jim mohla nebesa poskytnout. (PM 50; COL 104.105)
Nebeský Otče, děkujeme za poklad – Ježíše Krista.
