David vzplanul proti tomu muži náramným hněvem. Řekl Nátanovi: „Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně za to, že něco takového spáchal a neměl soucitu.“ Nátan Davidovi odvětil: „Ten muž jsi ty!“ 2S 12,5–7
Bůh přikázal proroku Nátanovi, aby Davidovi vyřídil velmi přísné napomenutí. Nátan vyřídil božský rozsudek s moudrostí hodnou nebe.
Když David vyslechl podobenství, vynesl nevědomky rozsudek sám nad sebou: „Zaplatí čtyřnásobně!“ Podle tohoto rozsudku byl také souzen. Čtyři z jeho synů museli zemřít a ztráta každého z nich byla důsledkem otcova hříchu. David se v pokoře a lítosti sklonil před Bohem. S chvějícími se rty vyznal: „Zhřešil jsem proti Hospodinu“ (2S 12,13). V hloubi duše si uvědomoval, že se na Urijáši i Bat-šebě dopustil těžkého hříchu. Nekonečně větší však byl jeho hřích proti Bohu.
Mnozí reptají a obviňují Boha z nespravedlnosti za to, že ušetřil Davida, zatímco Saula zavrhl za hříchy, které se jim zdají méně ohavné. Davidova lítost však byla upřímná a hluboká. Nesnažil se omluvit svůj zločin, kdežto Saul pohrdl napomenutím a zatvrdil se ve své vzpurnosti.
Každý, komu se dostane napomenutí od Boha a kdo se pokoří, vyzná se ze svých hříchů a lituje jich, jak to učinil David, může si být jist, že je pro něho ještě naděje. Kdokoli přijme vírou Boží zaslíbení, dojde odpuštění. Hospodin nezavrhne ani jednoho upřímně se kajícího hříšníka. (PP 542–548; PP 720–728)
Drahý Otče, děkujeme, že jsi milosrdný, laskavý, shovívavý, velmi milostivý a věrný Bůh.
