„Já jsem viděl jednoho ze synů Jišaje Betlémského…,“ promluvil jeden ze sluhů. „Je to schopný a statečný muž, dobře mluví, krásně vypadá a Hospodin je s ním.“
1S 16,18 (B21)
I když se Davidovi dostalo tak vysoké pocty, nezpyšněl. Přestože ho čekalo vysoké postavení, pokračoval klidně ve své práci a trpělivě čekal, až Hospodin splní svůj plán v době, kterou sám určí, a způsobem, který uzná za vhodný. Právě tak skromný a pokorný jako před svým pomazáním, vrátil se pasáček na stráň a hlídal svá stáda stejně bedlivě jako dříve. Styk s přírodou a Bohem, starost o stádo, nebezpečí a úleva z vyváznutí, bolesti a radosti jeho skromného života nejen utvářely Davidovu povahu a měly vliv na jeho budoucí život, ale daly i vzniknout žalmům.
Stálým pozorováním a hloubáním se obohacoval takovou moudrostí a zbožností, že se stal miláčkem Boha a andělů. Čím více rozjímal o dokonalosti svého Stvořitele, tím lépe chápal Boží záměry. Nejasné se stávalo pochopitelnějším, obtížné srozumitelnějším, rozpory se vyjasňovaly a každý paprsek nového světla vyvolal nové nadšení, které dalo vzniknout dalšímu chvalozpěvu oslavujícímu Boha a Vykupitele.
Pasáček nabýval na síle a rozšiřoval své poznání, neboť Duch Páně byl s ním. (PP 482; PP 641.642)
Nebeský Otče, vlož do našeho srdce touhu po Tvé blízkosti a přítomnosti.
