Potom mi ukázal velekněze Jóšuu, jak stojí před Hospodinovým poslem, a po pravici mu stál satan, aby proti němu vznesl žalobu. Hospodin však satanovi řekl: „Hospodin ti dává důtku, satane, důtku ti dává Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vyrvaný z ohně?“
Jóšua totiž, jak stál před poslem, byl oblečen do špinavého šatu. A Hospodin se obrátil k těm, kteří tu před ním stáli: „Svlékněte z něho ten špinavý šat.“
Za 3,1–3
Proroctví Zacharjáše vykresluje satanovy pomluvy a dílo Ježíše Krista, který obhajuje svůj lid.
Boží lid je zde přirovnán k provinilci u soudního přelíčení. Ve chvíli, kdy velekněz před Bohem prosí, napravo stojí jeho protivník satan. Obviňuje věřící, ukazuje na jejich chyby a nedostatky, omyly a poklesky. Vede lidi ke zlému, a když se mu to podaří, svaluje na ně všechnu vinu. Upozorňuje na jejich ušpiněný oděv. Ukazuje na jejich slabosti, nerozumné chování a nevděčnost. Děsí lidi pomyšlením, že jejich případ je beznadějný.
Boží lid nemůže sám oponovat žalobě satana. Když se na sebe podívají, zbývá jim jen zoufalství. Odvolávají se však na nebeského Obhájce. Oni sice zhřešili, ale Kristus vzal jejich vinu na sebe. Vytrhl člověka jako oharek z ohně. Má moc změnit jejich šaty. Ty, kteří věří a činí pokání, svléká z jejich ušpiněných oděvů a obléká do vlastního roucha své spravedlnosti. Do nebeských záznamů píše k jejich jménům „odpuštěno“. (PM 84–86; COL 168–170)
Pane, děkujeme, že jsi nás vytrhl z ohně a dáváš nám čistý oděv.
