Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.“ J 1,29
Služba ve svatostánku byla dvojí: každodenní a výroční. Denní služba se konala u obětního oltáře. Každé ráno a každý večer byl na oltáři spálen jednoroční beránek; oběť jeho masa znázorňovala každodenní oddanost národa Hospodinu a jeho stálou závislost na usmiřující krvi Božího Syna. Podle Božího příkazu měla být každá oběť přinesená do svatostánku „bez vady“. Jen tak mohla být symbolem dokonalé Kristovy čistoty.
Oběti, které naznačovaly Kristovu smrt, měly v srdcích lidu probouzet a udržovat víru v příchod budoucího Vykupitele. Mysl všech se tak měla s vděčností a vírou upřít k velké Oběti, která sejme hříchy světa.
Oběti samy o sobě nemají v Božích očích žádnou cenu. Měly být vyjádřením lítosti věřícího nad spáchanými hříchy, vyjádřením víry v Krista a slibem další poslušnosti Božímu zákonu. Bez pokání, víry a bez poslušného srdce neměly oběti smysl. Mnozí nechtějí věřit některým Božím požadavkům a uposlechnout je, ale přesto vytrvale nabízejí Bohu svou formální bohoslužbu. Taková bohoslužba však u Boha nenachází žádnou odezvu. Nezáleží na tom, jak horlivě zachovávají náboženské obřady, Hospodin je nemůže přijmout, přestupují-li stále byť jediné z jeho přikázání. (PP 257.258.432; PP 352.635)
Drahý Pane, pomoz nám poslouchat Tě a celým srdcem Ti důvěřovat.
