Nebúkadnesar (ať bůh Nabu chrání krále)
Vládce Babylónské říše v letech 605 až 562 př. Kr. Do Babylónu odvedl velké množství Židů.
Daniel 1 –4
Velkého krále Nebúkadnesara známe nejlépe z příběhu o snu, který mu Daniel vysvětlil, a o ohnivé peci, ze které Danielovy tři přátele zachránila nebeská bytost. Většina čtenářů Bible zná i příběh o králově sedmileté duševní nemoci. Bůh varoval Nebúkadnesara, že jeho pýcha může snadno a dramatickým způsobem zpečetit jeho osud. To se také stalo. Když se král o rok později procházel po střeše svého velkolepého paláce a pyšně obdivoval nádherně vystavěné město, vyslovil arogantní slova: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“ (Da 4,27). V tom okamžiku přišel o soudnost a stal se obětí vzácné duševní poruchy. Po sedmi letech se mu duševní zdraví vrátilo tak znenadání, jak o něj přišel.
Nebúkadnesar opět získal plnou moc. A co je ještě důležitější, něco se naučil. Uvědomil si, že ne on, ale Bůh Izraele je středobodem vesmíru: „Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce… Nyní tedy já, Nebúkadnesar, chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes“ (Da 4,32 –34).
Z dějin známe lidi, kteří si mysleli, že jsou pány svého osudu. Naštěstí vždy existovali i tací, kteří pochopili, že poslední slovo nemají oni, ale Pán Bůh.
Pane, modlím se, abych nepotřeboval takovou bolestnou lekci, jakou dostal Nebúkadnesar, aby si uvědomil, že Ty jsi Všemohoucí.
