Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Ž 51,3–5 (ČSP)
Stálá vzpomínka na vlastní přestoupení Božího zákona Davida mravně ochromila. Před svým hříchem byl David odvážný a rozhodný, nyní byl netečný a nerozhodný. Sám David se výrazně změnil. Vědomí hříchu a jeho dalekosáhlých následků jej zlomilo. Cítil se pokořen v očích svých poddaných. Blahobyt, v němž žil, připisovali lidé svědomité poslušnosti Božích přikázání. Když se však dozvěděli o jeho hříchu, ztráceli před hříšným životem zábrany. Davidova vážnost ve vlastní rodině utrpěla, rovněž tak úcta a poslušnost ze strany jeho synů. Pocit vlastní viny mu nedovoloval promluvit, když měl odsoudit hřích, oslaboval ho, když měl vykonat spravedlnost ve svém domě. Jeho špatný příklad měl vliv na jeho syny. Bůh nezakročil, aby zabránil následkům, ale ponechal věcem přirozený průchod, což Davida zasáhlo jako přísný trest.
Jeho vliv na národ poklesl. A to vše podporovalo záměry jeho syna Abšalóma, který nepřestal sledovat své ctižádostivé plány. Začal se chovat a žít téměř jako král. (PP 544.550; PP 729.722–724)
Velký Bože, někdy si život pořádně zkomplikujeme. Děkujeme, že i přesto nás nezavrhuješ a milostivě se k nám skláníš.
