Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat. Dt 18,15
Po celou tu dlouhou dobu, po kterou Mojžíš pobýval s Bohem, odrážela Mojžíšova tvář slávu Boží přítomnosti. Aniž o tom věděl, zářila jeho tvář po sestupu z hory oslňujícím světlem. Tato nebeská záře byla symbolem odpuštění, jehož byl Mojžíš viditelným prostředníkem a zástupcem jediného pravého Přímluvce.
Mojžíš je předobrazem Krista. Jako si tento přímluvce za Izrael zastřel svou tvář, tak i Kristus, božský Prostředník, při sestoupení na tuto zem zastřel své božství lidskou podobou. Kdyby byl přišel oděn nádherou nebes, nemohl by se stýkat s hříšnými lidmi. Nebyli by schopni snést pohled na slávu jeho přítomnosti. Proto se ponížil a přišel na svět v podobě člověka.
Bůh uznal za vhodné, aby Mojžíš prošel školou utrpení a bídy, která ho měla připravit k tomu, aby mohl uvést zástupy Izraelců do pozemského Kenaanu. Boží Izrael, putující do nebeského Kenaanu, má Vůdce, který takový výcvik nepotřeboval, aby se připravil na své poslání. Přesto mělo utrpení v jeho životě svůj význam. „Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky“ (Žd 2,18). (PP 239.240.357; PP 329.330.480)
Milostivý Pane, děkujeme, že ses ponížil a přišel na tuto zem.
