Lazar (řecká forma hebrejského Eleazar: Bůh pomohl)
Bratr Marty a Marie a Ježíšův přítel. Žil v Betanii. Ježíš Lazara vzkřísil.
Jan 11,1 –41
„Ježíš zaplakal“ (J 11,35; ČSP). Je to nejkratší biblický verš, a možná i nejdojímavější. Ježíš miloval (a miluje) všechny lidi, ale někteří mu přece jen byli bližší. Lazar byl jedním z nich. Není divu, že Ježíš plakal, když Lazar zemřel.
Někteří by možná namítali: Proč Ježíš plakal? Věděl přece, že Lazara vzkřísí. Dokonce řekl, že Lazarova smrt není nezvratná. „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit“ (11,11). To se také stalo po čtyřech dnech, kdy už se Lazarovo tělo začalo rozkládat.
Jaký smysl pak měly Ježíšovy slzy? Nebylo to ve skutečnosti jen divadlo? Ne, v žádném případě. Je to jeden z nejjasnějších náznaků toho, že Ježíš byl skutečně člověkem. Znal lidské emoce. Někdy byl hladový nebo žíznivý. Prožíval chvíle radosti a štěstí, ale také smutku a bolesti. A ačkoli přišel zvítězit nad smrtí, realita smrti ho děsila, když byl mezi námi. Příběh o Lazarovi zdůrazňuje, jak se věčný, všemohoucí Boží Syn stal člověkem, aby nás zachránil. Je to pro nás nepochopitelné a buďme za to nesmírně vděční.
Pane, děkuji Ti, že jsi byl připraven plakat a že všechny slzy budou jednoho dne navždy setřeny.
