Jákob (držící patu)
Jeden ze synů Izáka a Rebeky. Otec dvanácti synů, kteří se stali praotci dvanácti izraelských kmenů.
Genesis 25 –49
Jákobův život se vyznačoval několika dramatickými setkáními. Vzpomeňme si například na jeho první setkání s budoucím tchánem Lábanem. Nebo na jeho zcela frustrující první setkání s Leou jako manželkou a čekání na Ráchel. Dramatické okolnosti předcházely také jeho setkání s bratrem, ze kterého měl velký strach. A konečně – mnohem později – to bylo setkání se synem Josefem, kterého považoval za mrtvého. Ale nejdůležitější setkání se odehrálo s božskou bytostí nedaleko potoka Jabok.
Jákob se připravoval na setkání s bratrem Ezauem. Přes brod potoka převedl svou rodinu, služebnictvo i stáda, zatímco „Jákob zůstal sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka“ (Gn 32,25). Boj byl velmi intenzivní. „Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil“ (v. 26). Jákob pochopil, že to nebyl boj s obyčejným člověkem. Rozhodl se, že svého protivníka jen tak nepustí. Proto nakonec zvolal: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“ (v. 27).
Byla to nezapomenutelná noc a tento zápas se stal zlomovým okamžikem v Jákobově životě. Osoba, se kterou zápasil, mu řekla, že od nynějška se nebude jmenovat Jákob, ale bude mít nové jméno – Izrael. Jákob pochopil význam toho, co se stalo: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život“ (v. 31). Díky této zkušenosti byl schopen čelit velké výzvě, která stála před ním.
Bože Abrahama, Izáka a Jákoba, budeš a zůstaneš i mým Bohem?
