Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým olejem svatým. … Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes. Ž 89,21.30
V Davidových žalmech se odráží celá škála prožitků, od hlubokého vědomí viny a sebezatracení až po nejvznešenější vyznání víry a nejvroucnější společenství s Bohem. Ze záznamu o Davidově životě vysvítá, že hřích přináší jen hanbu a žal, avšak Boží láska a jeho milosrdenství pronikají do největších hlubin, ze kterých Bůh pozvedá kajícího se člověka, aby mohl být vírou přijat mezi Boží děti. Ze všech ujištění, jež obsahuje Boží slovo, je záznam o Davidově životě jedním z nejpůsobivějších svědectví o Boží věrnosti, spravedlnosti a jeho milosrdenství.
David a jeho rod dostali slavná zaslíbení, která sahají až do věčnosti a která nacházejí své konečné naplnění v Kristu. Hospodin řekl: „… přísahal jsem Davidovi, svému služebníku, že … pevně bude moje ruka při něm, udatným ho učiní má paže. … Bude s ním mé milosrdenství a věrnost, jeho roh se pozvedne v mém jménu. I na moře vložím jeho ruku a jeho pravici na řeky. On mě bude vzývat: ‚Tys můj Otec, můj Bůh, moje spásná skála,‘ a já ho učiním prvorozeným, nejvyšším nad králi země. Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu“ (Ž 89,4.22.25–29). (PP 568.569; PP 753.754)
Věrný Bože, děkujeme za každé zaslíbení, které nacházíme ve Tvém slově a které nám dává novou naději.
