Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se. J 8,56
Abraham velmi toužil uvidět zaslíbeného Spasitele. Z celého srdce se modlil, aby ještě před svou smrtí mohl spatřit Mesiáše. A uviděl Krista. Osvítilo jej světlo z nebe a on poznal Kristovo božství. Viděl jeho den a byl šťastný. Byla mu zjevena Boží oběť za hřích. Předobraz této oběti znal z vlastní zkušenosti. Dostal příkaz: „Vezmi svého jediného syna Izáka … a tam ho obětuj jako oběť zápalnou.“ Abraham položil zaslíbeného syna, dítě, do kterého vkládal všechny své naděje, na obětní oltář. Když potom stál vedle něho a napřáhl ruku s nožem, aby splnil Boží příkaz, uslyšel hlas z nebe: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej!“ (Gn 22,2.12).
Abraham musel projít touto strašlivou zkouškou, aby mohl spatřit Kristův den a pochopit, jak nekonečně Bůh miluje svět. Abraham poznal Boha tak jako žádný jiný člověk. Viděl Krista; viděl vše, co může smrtelný člověk vidět, a zůstat přitom naživu. Cele se odevzdal Bohu, a proto mohl pochopit vidění o Kristu. Bylo mu zjeveno, že obětováním jediného Syna pro záchranu hříšného světa před věčným zahynutím přináší Bůh nekonečně větší oběť, než by kdy člověk mohl přinést. (TV 300; DA 468.469)
Pane Ježíši, děkujeme za oběť, kterou jsi za nás přinesl.
