A všechen lid to pozoroval a líbilo se jim to, tak jako se lidu líbilo všechno, co král činil. Všechen lid a celý Izrael onoho dne poznal, že Abnér, syn Nérův, nebyl usmrcen z popudu krále. 2S 3,36.37
Saulovou smrtí skončilo i protivenství, které z Davida učinilo vyhnance. Otevřela se pro něho cesta k návratu do vlasti a k nástupu na judský trůn. Davidova vláda však nebyla bez potíží. Krátce po jeho korunovaci se začala objevovat spiknutí a propukaly vzpoury. Davidův trůn nebyl trůnem zrádce. Za krále Izraele ho vyvolil Bůh, nedůvěra a vzpoura proti Davidovi nebyla proto oprávněná. Vlivem Abnéra byl prohlášen za krále Íš-bóšet, syn Saulův, a dosazen na trůn Izraele jako vzdorokrál.
Abnér byl vrchním velitelem Saulova vojska a nejváženějším mužem v Izraeli. Věděl, že Hospodin povolal na izraelský trůn Davida. Protože ho však tak dlouho stíhal a pronásledoval, nebylo mu nyní po chuti, aby se Jišajův syn stal vládcem království.
Jóab, vrchní velitel Davidova vojska, dychtil po tom, aby mohl pomstít bratrovu smrt. Chtěl se zbavit možného soupeře, a proto využil podlým způsobem této příležitosti, počíhal si na Abnéra a zavraždil ho. David vypravil Abnérovi pohřeb s veřejnými poctami. Král projevil svůj zármutek tím, že se v den pohřbu postil. V zástupu truchlících šel jako první. Davidovo velkorysé ocenění toho, jenž byl jeho zapřisáhlým nepřítelem, získalo uznání a obdiv celého Izraele. (PP 524–526; PP 697–700)
Pane Ježíši, vyznáváme, že k tomu, abychom milovali své nepřátele, potřebujeme Tvou milost a pomoc.
