Může církev pomoci? Několik rad, jak hovořit s těmi, kdo nesouhlasí s očkováním proti onemocnění COVID-19.
Jeden z nejsilnějších negativních vlivů na to, jak byla pandemie zvládána, má co do činění s psychologickými faktory. Od prvního lockdownu až po současnou pandemickou únavu má naše jednání a postoje při dodržování opatření (např. nošení roušek, dodržování vzdálenosti, umývání rukou) a nyní i očkování, zásadní dopad na skončení pandemie a záchranu životů.
Před několika měsíci jsme se s manželkou přidali ke skupině na WhatsApp vytvořené našimi středoškolskými spolužáky, jelikož se blížíme k 50. výročí naší maturity. Bylo krásné vidět fotky jejich vnoučat a pravnoučat, jejich zahrad a domovů a naslouchat starým příhodám. Ovšem nebyli jsme připraveni vidět tak intenzivní reakce mnoha z nich na pandemii a nyní očkování: „COVID je podvod, neexistuje“, „Je to jeden z tahů těch mocných, kteří chtějí ovládat lidi“, „Vakcíny jsou nebezpečné“, „Pokud se necháš naočkovat, jsi pokusným králíkem“, „Věř raději přírodním léčbám“, „Čemu důvěřuješ? Nemáš důvěřovat Bohu?“
Tito lidé jsou všichni absolventi adventistické školy a všechny výše uvedené výroky vyslovili aktivní členové Církve adventistů sedmého dne. Mezi těmito skeptiky je i pár doktorů a několik zdravotních sester, včetně jedné osoby, která dohlížela na očkovací programy v jednom velkém městě. Krátké, přesto vynikající video vysvětlující vakcíny proti COVIDu natočené adventistickým profesorem a odborníkem z Loma Linda University (LLU) bylo hromadně zamítnuto. Moje manželka, profesorka medicíny na LLU má u spolužáků pověst výjimečné studentky. Laskavě poskytla určité doplňující informace, ale bylo jí řečeno, že je „dezinformovaná“.
Nevím, jestli toto vnímání mezi členy církve a ve vaší nejbližší komunitě převládá. I tak by většina z nás souhlasila, že pro zvrácení pandemie a záchranu životů je očkování naprosto zásadní. Právě jsme přišli o naši švagrovou na onemocnění COVID těsně předtím, než mohla být očkována. Vědci tento fenomén popisují jako „Zdrženlivost vůči očkování“. Celá situace a argumenty obklopující COVID jsou pro tento virus spíše jedinečné. Přesto nejsou názory ani jednání ohledně očkování radikálně odlišné od těch, které se již v minulosti objevovaly v kontextu jiných zdravotních problémů.
Jak máme zdrženlivost vůči očkování chápat? Může hrát církev určitou konstruktivní roli u svých členů a bezprostředního okolí při snižování podezírání a dokonce napravování mylných informací?
Přesvědčení, jednání a zdrženlivost vůči očkování
Není nic nového, že lidé váhají ohledně lékařského ošetření a očkování. Pandemie však způsobila, že naočkování většiny je z důvodu kolektivní imunity nutné.
Zdrženlivost vůči očkování znamená zpoždění v přijetí nebo zamítnutí očkování navzdory jeho dostupnosti. Výzkum objevil u jednotlivců pět klíčových faktorů zdrženlivosti vůči očkování: důvěra, spokojenost, výhodnost (nebo zábrany), kalkulace s riziky, kolektivní zodpovědnost.
Důvěra znamená, že věříme v účinnost a bezpečnost vakcín. Spokojenost nastává, když vnímané riziko nákazy nemocí je nízké a očkování není považováno za nutné (např. „COVID postihuje pouze velmi malé procento populace“). Zábrany popisují překážky omezující přístup k očkování. Kalkulace s riziky znamená záměrné porovnávání rizika z nakažení a očkování, na základě kterého dojde k rozhodnutí („Nikdo neví, zda vakcína časem poskytuje skutečnou ochranu“). Kolektivní zodpovědnost označuje ochotu chránit ostatní mým očkováním a naopak neochota znamená vyhnutí se této zodpovědnosti („Ať se naočkují jiní, abychom dosáhli kolektivní imunity“). 1
U každého z těchto faktorů zdrženlivosti vůči očkování můžete vidět výraznou míru přesvědčení a jednání. Chtěl bych podtrhnout roli jistoty či důvěry. Nedávná studie z Velké Británie zdůrazňuje roli jistoty v informacích u těch, kdo očkování přijímají a kdo jej odmítají: „Ti, kdo nesouhlasí s očkováním proti COVID-19, obdrželi s menší pravděpodobností informace o pandemii z tradičních a autoritativních zdrojů a přitom měli podobnou nedůvěru v tyto zdroje v porovnání s respondenty přijímající očkování.“ 2
Je důležité věnovat pozornost roli emocí. Psycholog a vědec veřejného zdraví Perry Halkitis to řekl takto: „Emoce a psychosociální podmínky si příliš často uzurpují logiku a rozum, což potom způsobuje nemoce…. Odborníci mají tendenci přehlížet nedůvěru, strach a stigma ze zdravotnictví.“ 3 Ve skutečnosti hovoříme o velmi odlišných oblastech mozku, kde jedna zpracovává racionální informace a druhá reakce založené na emocích. Jsou to tedy spíše emoce, než logika, které živí mylné informace, dezinformace a konspirační teorie o očkování.
Mylná informace, dezinformace a konspirační teorie
Dezinformace, což jsou strategicky a cíleně rozšiřované nepravdivé informace; mylné informace, což jsou nepravdivé informace ne nutně rozšiřovány se záměrem uvádět v omyl; a pochyby, což označuje více než jen nedostatek důvěry, ale podezírání ze špatného úmyslu, běžně označované jako „konspirační teorie“ – všechno toto živí strach, podporuje vyhýbání se očkování a stává se „zdůvodněním“ zdrženlivost vůči očkování. Konspirace jsou „pokusy vysvětlit primární příčinu události… spíše jako tajný plán skrytého spojenectví mocných lidí nebo organizací, než veřejné aktivity nebo přirozeného výskytu. Může být obtížné přesvědčivě předložit důkazy vyvracející tyto typy myšlenek, zejména proto, že odborníci jsou často považování za součást spiknutí a nové protikladné důkazy mohou být zúženy do již vytvořeného příběhu.“4
U našich bývalých spolužáků se jednalo o mylné informace (např. „Nikdo neví, jaký má vakcína vliv na naše geny“) a opakování konspiračních teorií (např. „Farmaceutické firmy chtějí jen vydělat peníze, místo toho, aby propagovaly přírodní léčbu“). Je jasné, proč vysvětlení našeho kolegy z Loma Lindy a některé body mé ženy byly odmítnuty. Obě mířily na část mozku, která se zabývá logikou, zatímco naši spolužáci zpracovávali své porozumění částí mozku, která zpracovává emoce.
Může církev pomoci?
Může církev pomoci při řešení zdrženlivosti vůči očkování, mylných informací a konspiračních názorů? Ve skutečnosti organizovaná církev a členové již pomáhají poskytováním psaných výroků a jednotlivých informací, rozšiřují přesné informace a poskytují očkovací místa. Mohla by církev pomoci řešit strach/vyhýbání se očkování příměji? Věřím, že bychom mohli.
Dovolte mi s vámi sdílet několik možností, jak by se to dalo udělat. Vycházím z mé práce s neadventistickým věřícím společenstvím a zjevně ne všechny otázky zde mohou být diskutovány.
1. Poselství umístěte do rámce, s vědomím, že to, co chcete předat, nebude účinné, dokud nebudete pracovat s emocemi. Co může vzbudit důvěru? Zapojte důvěryhodné zprostředkovatele informací. Mé ženě se podařilo přesvědčit několik lidí, protože ji znají, ví, kdo je. Důvěryhodnými zprostředkovateli informací nejsou jen vědci. Vědci často používají příliš složitý žargon a v tom nejhorším případě jsou vnímáni jako spiklenci (konspirátoři). Lidé ve vaší společnosti, kteří COVID přežili mohou svědčit, že virus je opravdovou hrozbou, a nebo ti, kdo své milované kvůli COVID ztratili, mohou zase velice osobně podat svůj pohled.
2. Veďte příkladem: Na sociálních sítích sdílejte fotky vedoucích funkcionářů sborů a církve ze všech etnických skupin ve vaší společnosti, kteří se nechávají očkovat. Poskytněte svou modlitebnu, aby se mohlo stát očkovacím místem, obzvláště pokud se nachází v chudé části. Natočte rozhovor se členy, kteří již byli naočkováni a pokud máte možnost, také s lékařem. Dialog je dostupnější formou, hovořte v něm upřímně o obavách, o kterých víte, že ve vaší společnosti existují.
3. Veďte slovem: Použijte kazatelnu k předání poselství, jak důležité je se nechat očkovat. Podávejte jej jako vyjádření toho, že nám záleží na ostatních, jako součást naší křesťanské povinnosti chránit společnost. Také apelujte na naše zdravotní poselství v církvi. Jako adventisté máme nespornou výhodu: jsme pro víru, pro přírodní léčbu a pro zdravotní péči, obzvláště co se týče prevence. Věříme jednomu i druhému. Ukotvěte poselství v našem chápání člověka jako biologicko-psychologicky-sociálně-duchovní bytosti, proto vše výše zmíněno je součástí holistického pohledu (včetně očkování). Přestože můžete osobně vnímat, že konspirační teorie jsou pobuřující, vyhněte se termínům jako „konspirační teorie“, „konspirační názory“. Také hovořte o obavách a konfrontujte je. Zde jsou některé obavy/názory, se kterými jsem se setkal v našem věřícím společenství: „Nechat se naočkovat znamená, že nemám dostatečnou víru v Boží ochranu a moc.“ „Důvěřuji přírodním a duchovním léčbám.“ „Jsem mladý a zdravý.“ „Nedůvěřuji vědě, věřím pouze Božímu slovu.“ „Nevěřím vládě.“ Kázání může utvrdit roli víry, Boží moci a Boží neměnnou volbu uschopňovat lidské bytosti, aby byly Jeho rukami ve službě uzdravování.
4. Mějte odvahu a buďte realisté: Otevření těchto témat může způsobit intenzivní reakce. Pamatujte, že emoce uzurpují logiku a rozum. Buďte odvážní a mějte na paměti, že nebudete schopni „vyhrát všechny“. Mějte za cíl jen pohnout střelkou správným směrem.
Před deseti lety jsem měl příležitost pořádat konferenci zabývající se církví a duševním zdravím. Do Loma Lindy na konferenci přijel i psychiatr a vedoucí veřejného zdraví při Světové zdravotnické organizaci. Spřátelili jsme se a on mi řekl, co na něj nejvíce zapůsobilo. Za prvé, potkal adventisty z každého kontinentu. Za druhé, dozvěděl se, že bereme zdraví vážně a je to součást našeho duchovního přesvědčení. Za třetí, viděl síť místních sborů, škol a zdravotních zařízení ve společnostech napříč celým světem. Člověk s vizí a odborností ve veřejném zdraví si kladl otázku, jak velký dosah by mohla mít tato církev, kdyby využila možností svých sborů, škol a nemocnic s motivací jejích členů plynoucí z přesvědčení a zlepšila tak zdraví potřebným.
Představte si, že bychom to udělali se záměrem ukončit tuto pandemii. Představte si, kdyby členové církve dokázali aktivovat toto poselství pro udržení zdraví ve společnosti! Zrealizovali bychom vizi Elle G. Whiteové. Ježíšovu uzdravující službu bychom žili našimi životy.
Carlos Fayard je docentem psychiatrie na Loma Linda University v Loma Lindě (Kalifornie, Spojené státy Americké). Je ředitelem Centra pro školení a duševní zdraví společnosti spolupracující s WHO a autorem knihy Křesťanské principy pro poradní praxi a psychoterapii (WestBow Press, 2017).
Autor: Carlos Fayard, pro zpravodajství Interamerické divize
__________________________
1. C. S. Wiysonge et al., “Vaccine Hesitancy in the Era of COVID-19: Could Lessons from the Past Help in Divining the Future?” Human Vaccines & Immunotherapeutics (2021), 1. DOI: 10.1080/21645515.2021.1893062
2. J. Murphy et al., “Psychological Characteristics Associated with COVID-19 Vaccine Hesitancy and Resistance in Ireland and the United Kingdom,” Nature Communications 12 (2021), 1292. DOI: 10.1038/s41467-020-20226-9
3. P. Halkitis, “A New Public Health Psychology to Mend the Chasm Between Public Health and Clinical Care,” American Psychologist 75, no. 9, 1289-1296. DOI: 10.1037/amp0000743
4. J. Jaiswal, C. LoSchiavo, and D. C. Perlman, “Disinformation, Misinformation and Inequality-Driven Mistrust in the Time of COVID-19: Lessons Unlearned from AIDS Denialism,” AIDS Behavior 24, no. 10 (2020): 2776-2780. DOI: 10.1007/s10461-020-02925-y
